Hřensko 2022

Jak jsme zasahovali v Hřensku Dne 3. srpna byla naše jednotka (JPO) oslovena Krajským operačním střediskem (KOPIS) se žádostí o pomoc při likvidaci požáru ve Hřensku. Ještě tentýž den jsme potvrdili naši účast. Následující den odpoledne jsme provedli nezbytné přípravy, abychom mohli v pátek brzy ráno vyjet směr Hřensko. V pátek 5.srpna ve 4:45 vyjela část jednotky v osazení J. Bílek, M. Maloš, M. Štýbr ml. a M. Štýbr st. do lokality Mezní Louka. Vyjížděli jsme s dopravním automobilem Ford Tranzit s přívěsným vozíkem, na kterém jsme vezli naši přenosnou stříkačku PS12 s dalším potřebným vybavením. Již po cestě jsme potkávali hasičská auta a cisterny, jedoucí stejně jako my pomoci zasahujícím hasičům. Již několik kilometrů před Hřenskem jsme v autě cítili přibližující se spáleniště. Cestou ze Hřenska na Mezní Louku bylo v autě naprosté ticho, jen občas zazněla hláška, kterou nemohu interpretovat. Beze slov jsme pozorovali zkázu, kterou zde zanechaly ničící plameny. I když jsme všichni vídali následky požáru již několik dní v televizi, vidět vše naživo bylo něco jiného. Byl to pro mě o to větší šok, že jsem zde byl cca čtrnáct dní před vypuknutím požáru s rodinou a přáteli na dovolené. Na místo našeho srazu, kterým bylo parkoviště na Mezní Louce, označené jako sektor č.3, jsme dorazili těsně před sedmou hodinou. Na parkovišti byl zřízen štáb našeho sektoru, čerpací stanice pro cisterny, čerpací stanice pohonných hmot a občerstvovací stánky pro hasiče. Následovalo rychlé občerstvení a nástup na poradu s rozdělením úkolů pro jednotlivé jednotky a hasiče. Naše jednotka byla velitelem sektoru rozdělena na dvě skupiny po dvou členech. Skupina 1 (Maloš, Štýbr ml.) odjela s vybavením na čerpací stanici, která byla zřízena na spojovací silnici mezi Hřenskem a Mezní Loukou. Spolu s dvěma členy jednotky Háj plnili cisterny pomocí dvou přenosných motorových stříkaček Tohatsu vodou z potoka Suchá Bělá. Vždy jeden z dvojice obsluhoval stříkačku, druhý hasič si organizoval nájezd cisteren a připojování hadic pro plnění vodou. Skupina 2 (Bílek, Štýbr st.) pracovala v lokalitě Mezní Louka. M. Štýbr st. řídil plnění velkoobjemové cisterny o objemu 21tis. litrů, která sloužila jako čerpací stanice a ve spolupráci s hasiči HZS zajišťoval distribuci vody z ní do přijíždějících cisteren. J. Bílek koordinoval na základě pokynů přes radiostanici příjezdy cisteren na jednotlivé čerpací stanice, teda jak velkoobjemovou cisternu, tak na čerpací stanici v místě, kde působila naše skupina 1. Voda do velkoobjemové cisterny byla vedena 7 km dlouhým vedením ze Hřenska pomocí čerpadel Somati. Na parkovišti se toto vedení rozdělovalo do zmíněné velkoobjemové cisterny a do bazénů pro plnění vaků vrtulníků. Tyto práce prováděla jednotka v pátek a sobotu v době od 8 do 21hodin. Blíže se musím zmínit o provozu čerpací stanice skupiny 1, na které působili hasiči Maloš a Štýbr ml. Hned v pátek asi půl hodiny po zahájení provozu čerpadel bylo ukončeno čerpání na jedné PS Tohatsu z důvodu poruchy a byla tak nasazena do provozu naše motorová stříkačka PS12. Ve 12:20hod. bylo ukončeno čerpání i na druhé PS Tohatsu, opět z důvodu poruchy. Od této doby bylo čerpáno pouze pomocí PS12 až do příjezdu servisu a zprovoznění čerpadel Tohatsu. I poté zůstala v provozu naše stříkačka a jedno čerpadlo Tohatsu, druhé bylo ponecháno jako rezerva. Naše stříkačka tak byla v nepřetržitém provozu cca 12 hodin a dle propočtů doplnila do cisteren cca 500tis. litrů vody. Její spotřeba za páteční provoz byla 100 l benzínu. Po ukončení čerpání vody museli ještě naši hasiči ze skupiny 1 předat stanoviště a zaškolit střídající hasiče pro noční směnu. Při cestě na parkoviště Mezní Louka byla skupina zastavena hlídkou HZS, která objevila ve stráni v lese nad potokem Suchá Bělá plamenné hoření porostu, a tak hasiči Maloš a Štýbr ml. po náročném dni ještě v součinnosti s hlídkou HZS natáhli cca 80m vedení hadicemi typu „D“ a uhasili požár lesního porostu. Pak vyzvedli zbytek naší jednotky a společně se odjeli ubytovat do obce Hřensko. Do Hřenska, kde jme měli zajištěn pokoj v jednom z penzionů, jsme dorazili v cca 23hod. Na velitelském štábu v hotelu Praha jsme si vyzvedli klíče od pokoje v penzionu U Lípy, kam jsme se následně přesunuli. Jediná naše myšlenka byla sprcha a postel. V tu chvíli jsem si vzpomněl na hasiče, kteří v prvních dnech po vyčerpávající práci, bez zajištěného zázemí, odpočívali a pospávali v autech nebo přímo v terénu. V době, kdy ve Hřensku byla i naše jednotka, měli už hasiči zajištěné ubytování v penzionech a jiných ubytovacích zařízeních v širokém okolí. O hasiče bylo postaráno i z hlediska stravy. Na parkovišti v Mezní Louce, kde byl zřízen náš štáb, pracovali v několika stáncích dobrovolníci, kteří zajišťovali občerstvení a obsluhovali hasiče. K dispozici byla káva, čaj, voda, případně energetické nápoje, pečivo, balená uzenina, sušenky a energetické tyčinky. V krabicích, popsaných různými děkovnými vzkazy, byly napečené buchty a bábovky. Nespornou výhodu měli hasiči, kteří pracovali v blízkém okolí, nebo zajížděli na parkoviště při plnění cisteren vodou nebo pohonnými hmotami. Hasiči, kteří pracovali ve vzdálenějším terénu, se museli spolehnout na své kolegy. Základní stravu jako snídaně, obědy a večeře zajištoval HZS. Ve stáncích byl k dispozici i základní zdravotnický materiál jako náplasti na puchýře, oční kapky, vitamíny a ostatní. Je jasné, že zbudovat takové zázemí pro stovky hasičů chvíli trvalo, a určitě nebylo k dispozici v prvních dnech tak obrovského požáru. Noční Hřensko vypadalo jak válečná zóna. Nikde ani noha, jen občas projíždějící hasičské vozy nočních hlídek, nebo hasičů vracejících se ze svých denních stanovišť. Všudypřítomný pach spáleniště. Přímo na chodnících pěší zóny podél protékající řeky Kamenice se téměř před každým penzionem nacházelo na hromádkách vybavení a výstroj hasičů včetně obleků, bot a helem. Veškeré vybavení hasičů zasahujících přímo v terénu bylo v takovém stavu, že nebylo možné s ním vejít do budov. Sobotní den probíhal podle téměř stejného scénáře jako pátek. Budíček v 6 hodin, odjezd do našeho sektou, v 7 hodin porada a rozdělení úkolů a nástup na jednotlivá stanoviště. Naše jednotka pracovala ve stejném rozdělení jako v pátek do cca 20 hodin. Hasiči Maloš a Štýbr ml. ještě zaškolili a předali čerpací stanici hasičům noční směny. Než jsme vše zabalili a dopili večerní zaslouženou kávu, bylo deset hodin a následoval odjezd domů. Do mšecké hasičárny jsme dorazili v neděli, půl hodiny po půlnoci. Unavení, ale s dobrým pocitem, a hlavně všichni v pořádku.